On The Other Side - 1.část

30. července 2014 v 18:40 | ⋈LadyBows⋈ |  On The Other Side
Seděla jsem v tmavé místnosti, už nějakou dobu. Jediný zvuk v nemocničním pokoji vydával přístroj na měření srdce. Bylo to pravidelné Píp, píp... Nevěděla jsem, jak dlouho už tu sedím, čas pro mě nic neznamenal. Chodívala jsem sem každičký den od té osudné chvíle. Doufala jsem, že se snad jednou probere a bude to zase můj velký bráška, který mě vždycky dokázal rozesmát, vždycky mě před vším chránil, na všechno měl vždycky nějakou vtipnou povzbudivou odpověď. Stál při mě, i když ostatní ne. Po smrti rodičů nám nikdo nezbyl- byli jsme sami. Měli jsme jen jeden druhého. A teď? Co bude teď? Co se stane, jestli se neprobudí? Co budu dělat. Dokážu bez něj žít? Jestli zemře, zlomí mi to srdce.

O čtyři měsíce dříve...

,,Dělej Sis! Nechceš snad přijít pozdě na konzert své nejoblíbenější kapely, že ne?" Říkal mi tak od mých šesti let, vlastně jsem to nesnášela, ale za tu dobu už jsem si celkem zvykla, že mě neoslovuje ,,Sarah", ale jménem, které jsem dala jedné plešaté panence bez nohy. Teda ne, že bych byla plešatá a neměla nohu, spíš to bylo tím, že i když to byla ta nejošklivější panenka, milovala jsem jí. Damien toho vždycky rád využíval, ale to by nebyl on, kdyby ne. Rozesmála jsem se nad tou vzpomínkou a přetáhla si přes hlavu tričko s logem skupiny Led Zeppelin.
,,Už letím!" hvízdla jsem z pokoje a seběhla po scbodech do obýváku ke svému nejlepšímu příteli a bratrovi. Blonďaté vlasy měl nagelované, aby mu chlapecky trčely vzhůru. Vzal si stejné tričko s logem. Na něm sedělo skvěle, což se o mě říct nedalo. Přesto, že jsme byli sourozenci, podobali jsme se jen barvou vlasů a zelenýma očima. On byl vysoký a svalnatý, zatímco já byla malinká a hodně drobná. On byl tichý - já ukecaná. V podstatě pravý opak, ale díky tomu jsme si byli blízko a jeden druhého doplňovali. Často si z nás ve škole dělali legraci, že jsme jako manželé. Samozřejmě milovala jsem ho, ale ne tímto způsobem.
,,Můžeme?" zeptala jsem se. Rozcuchal mi mé na krátko sestříhané vlasy, které mi teď, díky němu trčely do všech stran. Dobře zas tak krátké nebyly. Měla jsem je asi po ramena.
,,Ty jsi se teda vymódila Sis, není ti to tričko trošku větší?" Škádlil mě. S předstíraným uražením jsem ho praštila do ramene. A odfrkla si.
***
Když jsme dojeli na určené místo, zaparkovali jsme náš starý Volkswagen na parkovišti, dál od konzertu, protože místa tam jsou už jistě plná a lidé, kteří nestihli koupit lístky včas se budou tlačit přes sebe, aby je získali . Takže jsme s Damienem usoudili, že bude lepší vystoupit dál a dojít to pěšky. Po deseti minutách cesty se k nám dolehla hlasitá hudba doprovázená rachotem přijíždějících aut a opilými hlasy povykujících teenagerů, kteří to nevydrželi a shulákali se ještě před vystoupením.
,,Už se nemůžu dočkat, až je uvidím. Bude to senzace." zapištěla jsem nadšeně.
,,Jo, taky se těším, až příjdu domu a hodim nohy na stůl."
,,Ale no tak, neříkej, že z toho nejsi odvařenej."
,,Tak jako ty rozhodně ne, vždycky všechno hrozně přeháníš." usmál se a já věděla, že to nemyslí zle. To byla naše výhoda. Nemuseli jsme to říkat nahlas, abychom věděli, co si ten druhý myslí.
Fronta na lístky byla snad nekonečná, i když jsme je měli, museli jsme se dostat přes davy šílených fanoušků, kteří postávali ve frontě u turniketu.
,,Lepší bude, když tu na mě chvilku počkáš. Mám kámoše u ochranky, tak se ho zeptám, jestli by nás nepustil zadním vchodem pro zaměstnance jo?" Nechtělo se mi Damiena nikam pouštět , a už vůbec postávat sama na ulici plné opilců. Přešlápla jsem z nohy na nohu a rozhlédla se po přijatelnějším místě, kde bych na bratra mohla počkat. Místo, kde se měl konat konzert, nebylo nijak obrovské, byl tam prostor asi tak pro šestset lidí. Před halou bylo větší parkoviště zaplněné auty. Vítr se zvedal a čechral mi vlasy, schylovalo se k bouřce. Damien si musel všimnout mé nervozity.
,,Hej! Bude to v pohodě hned jsem zpátky, nic se ti nestane." Utěšoval mě.
,,Dobře počkám támhle." ukázala jsem na začínající borovicový lesík severně od parkoviště. A vydala se tím směrem.
Čekala jsem ještě chvíli, když se proti mě vyřítila dvê auta jedoucí v protisměru. Bylo to jako ve zpomaleném záběru. Nevěděla jsem, co mám dělat. Mé nohy byly ztuhlé strachem a ne se pohnout z místa. Jediné, co jsem zaregistrovala, byl Damien. Potom následoval prudký náraz do ramene a hlavy. Na chvÍli jsem ztratila vědomí , muselo to být opravdu krátce, protože lidé se teprve začali shromažďovat kolem nehody. Nastal chaos, uprostřed leželo roztříštêné tělo řidiče prvního vozidla, toho druhého jsem nezaznamenala. Přítomní na sebe povykovali, polovina z nich utíkala. Začala jsem panikařit a hledat mezi těly svého bratra.
,,Damiene! Damiene!" měla jsem naražený kotník a pohmožděná záda, ze spánku mi tekla krev. Bylo mi to jedno, bolest sem nevmímala. Musela jsem najít jen jeho. Po chvíli jsem na krajnici silnice zahlédla tělo, byl to Damien. Náraz ho musel odmrštit daleko od nehody, když mě strhl ze silnice a zachránil. Potácela jsem se směrem k němu, šíleně se mi motala hlava. Jakobych přišla o všechen vzduch v plicích. Dopadla jsem na kolena vedle jeho nehybného těla. Zračila se ve mně čirà hrůza a beznaděj. Třásla jsem s ním, ale ani se nehnul. Volala jsem o pomoc, ale všichni měli najednou příliš práce, než aby pomohli.
,,Damiene! Pomozte mi někdo prosím. Damiene!" křičela jsem do tmy. ,,Můžete někdo zvednout ten podělanej mobil a zavolat sanitku?"
,,Sanitka je na cestě slečno, zachovejte klid." odpověděl mi poatarší pán. Klid? Moje myšlenky byly přímo hysterické, nedaly se uvést do klidného režimu. Křičela jsem do té doby, než mě přemohly síly a já upadla do bezvědomí.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sabí:3 Sabí:3 | Web | 3. srpna 2014 v 11:50 | Reagovat

♡♡ awww píšeš tak dokonale
♡♡ snad se probudí, musí!
♡♡ ten tvůj styl psaní. fakt naprosto úžasnýýý
♡♡ přečetla sem to jedním dechem.
♡♡ ty fronty mi připomněli hokej:'D:'D
♡♡ zajímavý příběh
♡♡ nemůžu se dočkat dalšího dílu')

2 silluety silluety | Web | 3. srpna 2014 v 15:03 | Reagovat

Tak tohle je drsný:33 takový trošičku psycha tam je:3 Hysteria:3 I love it! :33 Luxus:3 Těším se na další cast, protože tohle je fakt luxus!

3 ~*~Janii~*~ ~*~Janii~*~ | Web | 4. srpna 2014 v 9:50 | Reagovat

Ahojky :) Rozhodla jsem se udělat na mém blogu takovou jednoduchou soutěž :) Takže budu moc ráda, když se koukneš a v případě zájmu se i zapojíš :)
http://sprouseandme.blog.cz/1408/bleskovka-mini-soutez

4 Lucy Lucy | Web | 4. srpna 2014 v 11:47 | Reagovat

Tohle se mi vážně moc líbí. Tohle určitě budu číst:) jak dlouho si budeme muset počkat na další díl?

5 LadyBows LadyBows | E-mail | Web | 4. srpna 2014 v 18:25 | Reagovat

[1]: Děkuji Moc mě to potěšilo, že to alespoň někdo čte :D

[4]: Jo ták to nevím :D Snad dlouho ne :D

6 Verronie Verronie | E-mail | Web | 5. srpna 2014 v 18:28 | Reagovat

ahoj jsem přestěhovaná:) http://theverronie-style.blogspot.cz/

7 Lea Lea | Web | 13. srpna 2014 v 20:06 | Reagovat

Hezká část, těším se na další :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.