Souzeni - 3.část

26. října 2013 v 22:02 | ⋈LadyBows⋈ |  Souzeni
Kdo je to? A kdo jsem já? Proč je tu taková tma? Jsem…mrtvá?
"Ne jen spíš." Odpověděl příjemný povědomí hlas.
"Kdo jsem?" byla moje první otázka na ženu, která byla skryta ve stínech.
"Jmenuješ se Arwen. Víc vědět nepotřebuješ." Aha…to jméno…nic mi neříkalo, bylo jen další ozvěnou v mé hlavě.
"Poslouchej musíš se vrátit do reality. Prozatím nesmíš nikomu říkat odkud jsi nebo co jsi zač. Za dva dny se tu zastaví jeden muž, bude se tě vyptávat, opakuji nic mu neříkej!
A ještě jedna věc: Temnota není totéž, co zlo a Dobro není totéž, co světlo."
Probudila jsem se na promrzlé zemi, byla naprostá tma, tak jako ve snu. Snažila jsem se rozpoznat, co je to za místo, ale nezmohla jsem se posadit, netušila jsem proč bych měla vstávat. Spadla jsem opět do blaženého spánku…
"Vstávej!" Přikázal drsně něčí hlas. Zamžourala jsem kamsi do prostoru, a spatřila červené planoucí oči, byly jediné, co jsem viděla v místnosti. Během chvilky, co jsem se nehýbala, mě ostře popadl za zápěstí a trhl mnou, abych se postavila. Jeho studené ruce mi drtily, už obě zápěstí, všimla jsem si, že má místo nehtů tmavé drápy, jak na rukou - tak na nohou.
Vlekl mě skrz nějaké podlouhlé chodby, nejdřív jsem opravdu nic neviděla, ale teď jakoby se můj zrak postupně lepšil - rozeznávala jsem obrysy půdorysu a tvary. Zamžourala jsem, jestli se mi to jen nezdá, ne nezdálo, dokonce jsem zřetelně viděla mého trýznitele, co mě někam vlekl.
Byl o něco málo vyšší než já, měl delší rudé vlasy a ocas? Vážně měl ocas, který mu vyrůstal od šíje - dolů, a co bylo ještě divnější krom toho, že měl na každé končetině drápy - byla jeho světle modrá kůže. Vyděsil mě, snažila jsem se vysmeknout, ale byl mnohem silnější.
Dovlekl mě do nějaké další místnosti, která už nebyla úplně tmavá, ale skrz praskliny ve zdi do ní pronikalo divné nafialovělé světlo.
"Sedni si!" přikázal mi. Bála jsem se ho, a tak si tedy sedla na jedinou židli v celé místnosti. Nebyla příliš pohodlná. Čekala jsem, co bude dál.
"Jakože mi rozumíš?" zavrčel. Neodpověděla jsem mu.
"Nehraj si semnou a okamžitě mi řekni, kdo k čertu jsi?" po chvíli pokračoval.
"Podobáš se Elyosovi . Vypadá to, že jsi oddut i přišla, ale Elyos nejsi, cítím z tebe vibrace Asmodiana, ale ten taky nejsi, tak co k sakru jsi?"
Asmodian? Elyos? Dvě nepřátelské rasy? Já tohle přece znám…
Chtěla jsem něco namítnout, ale hlas té příjemné ženy mi vytanul na mysli.
" Fajn, jak chceš však ty ještě budeš mluvit." Přišel ke mně a tvrdě uhodil do obličeje, až jsem upadla.
"Mohl bych tě na místě zabít, ale ne dostanu za tebe tučnou odměnu, a ještě si s tebou pěkně pohraju." uchechtl se a odešel.
Nechal mě v té místnosti nějakou dobu, nevím jak dlouho to bylo, protože jsem byla myšlenkami úplně jinde, každopádně jsem byla ráda za to příjemné ticho. Rukama jsem si objímala obě kolena a kolébala se tam a zpět. Snažila jsem si vzpomenout na své…něco…cokoli, ale nepamatovala jsem si absolutně nic, ačkoli jsem se snažila - rozmazané temné stíny mě pronásledovaly všude následované příšernou bolestí hlavy, ale někde uvnitř jsem cítila malinkaté světlo naděje.
"Hm ani jsi se nepokusila hnout z místa. To je dobře, protože jestli se o to jen pokusíš…, víš co tě čeká." řekl a dřepl si přede mne. Jeho chladné prsty se mi přitiskly na tvář.
"A teď? Co s tebou uděláme?" naklonil hlavu do strany a jeho rudé kadeře mu spadly do tváře.
"Myslím, že vím. Na - obleč si to!" hodil po mě staré zašlé šaty, ale lepší, než jsem měla teď na sobě.
"Na co čekáš? Obleč si je! Snad se nám nestydíš?" zasmál se. Stydět se? Tam odkud pocházím je zakázané vysvlékat se před muži, pokud nejste svázáni věčností.
Odkud pocházím…Najednou mi na paměť vyskočila důvěrně známa tvář - Phynnus, můj snoubenec, vzpomněla jsem si na ty dny plné radosti, na rodiče…Chtěla jsem za nimi. Jenže, pokaždé, když jsem si chtěla vzpomenout, na to, kde jsou…ale mou mysl zahltilo tucty nesrozumitelných obrazů. Ale v jednom jsem měla jasno - Jsem Elyos. A tohle, co stojí přede mnou je Asmodian. Možná jsem byla blázen, ale ta paní ve snu měla pravdu, nesmím nic říkat, jestli se odtud chci dostat - musím přemýšlet.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ver Ver | Web | 26. října 2013 v 23:44 | Reagovat

Super, jsem nadšená, piš prosím dál, fandím ti :)

2 Lucy Lucy | Web | 27. října 2013 v 17:37 | Reagovat

moc pěkné, pokračuj prosím

3 LadyBows LadyBows | E-mail | Web | 27. října 2013 v 18:42 | Reagovat

[1]:Supér :D Díky, budu :**

[2]: Samozřejmě :***

4 Avalon Avalon | Web | 27. října 2013 v 21:17 | Reagovat

Veľmi krásne ;)

5 Ponnies Ponnies | 28. října 2013 v 12:34 | Reagovat

Moc hezké líbí se mi tvůj styl psaní a ta povidka je zajimava a musim si prřečist dalsi části :-D

6 Rea Rea | E-mail | Web | 28. října 2013 v 18:39 | Reagovat

začína to byť čoraz zaujímavejšie a napínavejšie :) teším sa na pokračovanie :-)

7 sheila sheila | Web | 28. října 2013 v 19:58 | Reagovat

skvělý díl :) opět hezky napsané :-)

8 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | Web | 29. října 2013 v 18:05 | Reagovat

To je dobrá povídka :-)

9 Džejn. Džejn. | Web | 29. října 2013 v 18:52 | Reagovat

Ahoj, promiň, že s tímhle otravuju, ale nominovala jsem tě :) http://ready-to-fly.blog.cz/1310/liebster-award-tag x

10 shokkie shokkie | 2. listopadu 2013 v 19:20 | Reagovat

pekny pekny :)))))))) :)

11 Avatarka Avatarka | 2. listopadu 2013 v 19:42 | Reagovat

hustarna jako vzdy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.